Diskuse o počasí, cenách benzínu nebo koníčkách: pro mnohé lidi je smalltalk nepříjemný – a to neprávem. Tato zdánlivě banální témata se totiž často ukazují být nečekaně poutavá. U smalltalku jde o něco úplně jiného.
Krátká konverzace o počasí nebo rychlá výměna názorů u kávovaru o cenách benzínu patří k typickým tématům smalltalku, které mnozí lidé považují za nevýrazné a nudné. Nicméně, právě toto očekávání může klamat, což ukazuje nová studie publikovaná v odborném časopise „Journal of Personality and Social Psychology“.
„Tendujeme si myslet, že konverzace bude nudná, pokud téma působí nezajímavě,“ říká Elizabeth Trinh z Michiganské univerzity v USA. „Ale naše výsledky ukazují, že často jsou témata, která vypadají nezajímavě, překvapivě fascinující.“
V rámci devíti experimentů, do kterých bylo zapojeno přibližně 1800 účastníků, vědci zjistili, že lidé systematicky podceňují zábavnost takových konverzací a také si neuvědomují, že volba tématu je mnohem méně důležitá, než si myslí.
Účastníci měli nejprve předpovědět, jakou radost jim budou přinášet rozhovory o určitých tématech, jako jsou akciové otázky, světové války, populární knihy, kočky nebo stravování. V některých případech měli účastníci sami navrhnout téma, které považovali za nudné. Poté si povídali dva až pět minut s jinými lidmi: občas s přáteli, občas s cizími lidmi, a to jak online, tak osobně, a následně hodnotili, jak se jim konverzace líbila.
Výsledek byl následující: Očekávání pravidelně výrazně zaostávala za skutečností. Rozhovory, které byly předem považovány za málo atraktivní, účastníci později vnímali jako překvapivě příjemné a fascinující – dokonce i tehdy, když oba partneři původně klasifikovali téma jako nudné.
Vědecký tým vysvětluje tento jev psychologickou „kognitivní chybou“. Před rozhovorem se lidé soustředí na aspekty, které mohou snadno posoudit, jako je například téma konverzace. Během samotného rozhovoru však do popředí vystupuje něco jiného: interakce mezi účastníky – dynamický prvek.
Smalltalk pomáhá proti osamělosti
„O skutečném potěšení rozhoduje angažovanost diskutujících,“ říká vedoucí experimentu Trinh. Naslouchání, reagování, kladení otázek: tyto dynamické prvky se formují pouze během konverzace a obtížně se odhadují dopředu. Právě ony však zpřístupňují i zdánlivě bezvýznamná témata, jež pak nabývají na důležitosti.
Je možné se časem naučit lépe odhadovat atraktivitu konverzací? Tým z Michiganské a Kornellovy univerzity a z kampusu Evropa si zatím není úplně jistý. Může se však zdát, že je to snadnější, pokud je partner známý nebo přítel: „Sociální blízkost se zdá snižovat, ale ne zcela odstraňovat, rozdíl mezi předpovědí a skutečností,“ uvádí tým. „To naznačuje, že určitý učební efekt je možný, jeho rozsah však zůstává nejasný.“
Obecně však dochází k mylným úsudkům jak při konverzacích mezi přáteli, tak mezi cizími lidmi, jak ve virtuálním, tak osobním prostředí. To má důsledky daleko přesahující prostý smalltalk: sociální interakce jsou považovány za zásadní pro psychickou a fyzickou pohodu. Mnoho studií ukazuje, že jsou spojeny s větší životní spokojeností a nižším rizikem osamělosti.
Pokud lidé z obavy z nudy nevystartují žádné konverzace, přicházejí o cenné příležitosti k navazování sociálních kontaktů a společné výměně názorů. „Není třeba se ale hned naskytovat do nudných interakcí,“ vysvětluje tým vedený hlavní autorkou Elizabeth Trinh: „Ale vyzýváme k tomu, abychom mírně snížili naše nároky na to, co považujeme za ‚zajímavou konverzaci‘.“
I krátká diskuse o každodennosti může být překvapivě obohacující – například proto, že si partneři konverzace mohou osvojit více než jen samotné téma, vzájemně se lépe poznat a užít si výměny názorů.
