Je narcismus vrozený nebo je výsledkem výchovy? Tato otázka byla předmětem výzkumu odborníků, kteří přinášejí odpovědi, jež přehodnocují roli rodiny.
Narcisté jsou často vnímáni jako sebestřední, manipulativní a postrádající empatii. Mnozí lidé vztahují tuto charakteristiku na své dětství, často na nadměrné chválení nebo nedostatek pozornosti. Nová studie však tuto myšlenku zpochybňuje. Zjistila, že důležitější než výchova je genetická predispozice.
Výzkumný tým z Univerzity v Münsteru a Univerzity v Bielefeldu zkoumal, proč se narcismus často vyskytuje v rodinách. V rámci výzkumu využili data z rozsáhlého německého projektu „TwinLife“, do něhož bylo zahrnuto více než 6700 osob, včetně dvojčat, jejich sourozenců, rodičů a partnerů. Výsledky byly zveřejněny v odborném časopise „Social Psychological and Personality Science“.
Aby zjistili, proč někteří lidé mají větší sklon k narcismu než jiní, porovnali výzkumníci různé členy rodiny. Klíčovými subjekty byli dvojčata. Jednovaječná dvojčata sdílejí téměř všechny své geny, zatímco dvojvaječná mají společné pouze zhruba polovinu genů, ale vyrůstají ve stejném prostředí. Pokud se jednovaječná dvojčata výrazně více podobají v úrovni narcismu než dvojvaječná, naznačuje to silný genetický vliv. Na druhou stranu, pokud si všechny sourozenci vykazují podobnosti, mohlo by to být způsobeno společnou výchovou.
Výsledky ukázaly, že jednovaječná dvojčata vykazovala mnohem silnější podobnosti v narcismu než dvojvaječná nebo jiní sourozenci. Na základě těchto zjištění pak výzkumníci pomocí statistických modelů odhadli, do jaké míry ovlivňují genetika a prostředí narcismus.
Přibližně polovina rozdílů podle jejich zjištění může být vysvětlena genetickými faktory. Druhá polovina je spojena s osobními zkušenostmi, jako jsou přátelství, vztahy nebo pracovní prostředí. Společná výchova nebo rodinné prostředí měly na narcismus jen malý vliv.
„Naše výsledky naznačují, že narcismus se v rodinách sice vyskytuje častěji, avšak tato podobnost je převážně geneticky podmíněná,“ cituje vedoucí studie Mitja Back v tiskové zprávě Univerzity v Münsteru. „Rozšířený názor, že rodinné prostředí a výchovný styl jsou klíčovými faktory narcisistických rozdílů, již není udržitelný,“ dodal.
Podobnosti mezi rodiči a dětmi výzkumníci nevysvětlují výchovným přístupem, ale spíše geny. Zda narcističtí rodiče ovlivňují své děti svým chováním, se jim nepodařilo prokázat. V některých analýzách se dokonce objevoval opačný trend: když jsou rodiče více narcističtí, jejich děti mají tendenci mít méně výrazné narcistické rysy. Tento výsledek však nebyl konzistentní a měl by být dále zkoumán.
Také při výběru partnerů objevili výzkumníci vzor. Lidé s podobnými narcistickými vlastnostmi častěji vstupují do vztahů navzájem. Tímto způsobem se tyto rysy v rodinách dále zesilují.
Studie ukazuje souvislosti, nikoli přímé příčiny. Ačkoli výzkumníci mohli prokázat, že genetika ovlivňuje narcismus, zůstává nejasné, jaké konkrétní varianty tento vliv vykazují.
Přesto je jasné, že narcismus se možná rodí méně v rodičovském prostředí, než se dříve předpokládalo, a více skrze genetické predispozice a osobní zkušenosti.
