Vlci se vracejí do Evropy a začínají se přizpůsobovat lidským podmínkám. Aby byla koexistence úspěšná, je nezbytné pochopit jejich chování mnohem hlouběji.
Podle mnoha studií jsou vlci ve společnosti lidí velmi plachí a opatrní. Nová studie z Rakouska a Itálie však ukazuje, že se tato zvířata mohou s blízkostí lidí ve skutečnosti smířit.
„Výsledky ukazují, že vlci flexibilně přizpůsobují své reakce na rizika a příležitosti v krajinách ovládaných lidmi,“ říká vedoucí studie Sarah Marshall-Pescini z Veterinární univerzity ve Vídni. „To je zásadní faktor pro úspěch vlků v urbanizovaných oblastech.“
Obecně pohlíží člověk na vlka (Canis lupus) ambivalentně, jak uvádí skupina ve „Proceedings“ Národní akademie věd USA „PNAS“. Na jedné straně ho vidí jako symbol síly, inteligence a loveckých dovedností, na straně druhé jako zlo a symbol hrozby. Na oplátku je člověk pro vlka sice nebezpečný, ale poskytuje také přístup k potravě, například prostřednictvím domácích zvířat, jako jsou ovce nebo kozy.
Ještě na podzim loňského roku tým výzkumníků v odborném časopise „Current Biology“ popsal, že vlci si svou bažení vůči lidem zachovávají i v oblastech, kde jsou chráněni. Tito predátoři se vědomě vyhýbají lidské blízkosti, a to i v oblastech, kde zažívají jen minimální přímé hrozby. Skupina ve velké oblasti severního Polska zaznamenávala pomocí skrytých kamerové systémy reakce vlků na různé zvuky, včetně štěkání psů a lidských hlasů.
Výsledek této předchozí studie ukázal, že vlci při zvuku lidských hlasů utíkali více než dvojnásobně často a opouštěli místo zhruba dvakrát rychleji, než když slyšeli neškodné přírodní zvuky. Také kořist vlků, jako jsou divočáci a srnci, reagovala obdobně. „Vlci nejsou výjimkou, pokud jde o strach z lidí – a mají k tomu všem důvod,“ uvedla tehdy spoluautorka Liana Zanette z Western University v kanadském Londonu.
V nyní nově zveřejněné studii zkoumal tým výzkumníků z Rakouska a Itálie, do jaké míry se vlci mohou přizpůsobit lidem navzdory své přirozené plachosti. Aby pochopili, jak se vlci chovají v prostředích ovlivněných lidmi, vyšetřovali chování 185 divokých vlků ve různých oblastech střední Itálie, včetně okolí Florencie. S pomocí kamer dokumentovali reakce zvířat na neznámé objekty spojené s lidmi – například na hračky – i na lidské hlasy.
Analýza videí ukázala, že vlci zpočátku reagovali plachým způsobem na objekty. Postupně však tuto plachost ztráceli. Když slyšeli lidské hlasy, chovali se zpočátku velmi nervózně. I zde však s časem nastal proces zvykání si. V obou případech se zvířata chovala méně plachá, pokud nebyla sama, ale ve společnosti svých druhů.
„Blízkost divokých vlků k lidem v hustě osídleném prostředí je nový jev,“ píše skupina. Studie ukazuje, jak nuancovaně se zvířata vyrovnávají s přítomností lidí.
Vzhledem k jejich schopnosti řešit problémy a učit se lze očekávat, že právě společenskost zvířat posílí jejich schopnost prosperovat také v prostředích, které ovlivnil člověk. Tato extrémní schopnost přizpůsobení ztěžuje lidem plánování efektivních odstrašujících opatření, jak se dále uvádí. Množství nabízené potravy má rovněž silný lákavý účinek.
„V souhrnu naše výsledky ukazují na velký potenciál vlků přizpůsobit se lidským prostředím – díky rozmanitému, flexibilnímu a komplexnímu chování,“ shrnuje výzkumná skupina. „Otázkou zůstává, zda jsou lidské společnosti schopné čelit výzvě koexistence s tak efektivními a komplexními řešeními.“
