Elektromobilita je v roce 2025 jedním z nejčastěji skloňovaných pojmů v evropských médiích i v odborných kruzích. Evropská unie do ní investuje miliardy s vírou, že zlepší ovzduší ve městech, sníží závislost na ropě a přispěje k ambiciózním emisním cílům. Jedno zásadní úskalí ale stále přetrvává: auta na elektřinu nemá většina Evropanů kde pohodlně a rychle nabíjet.
Domácí nabíjení je pro mnohé luxus. Ve městech je veřejná infrastruktura často nedostatečná.
Ambiciózní plány nestačí: Nabíjecí síť chybí
Výrobci automobilů, například Škoda Auto či Peugeot, tlačí na EU, aby přijal závazné cíle pro vybudování husté sítě nabíjecích stanic: do příštího roku by to měl být minimálně jeden milion veřejných bodů a do roku 2029 další tři miliony. Bez toho totiž podle odborníků nebude mít veřejnost dostatečný komfort ani důvěru přejít na elektromobilitu ve velkém.
Když dnes plánujete cestu v elektromobilu napříč Evropou, je to často rébus: zejména mimo hlavní tahy jsou rychlonabíječky luxusem. Hodí se připomenout, že i podle Asociace automobilových výrobců zpomaluje chybějící infrastruktura celkový nástup elektromobility více než cena samotných vozů.
Kde funguje infrastruktura – a kde vázne?
Situace není v celé Evropě stejná. Zatímco Norsko, Nizozemsko nebo některé oblasti Německa slouží jako inspirace – v Oslu můžete dobít auto doslova na každém parkovišti a v Rotterdamu se rychlonabíječky staly standardem – velká část Evropy zaostává. V číslech? Skoro 75 % všech nabíječek v EU je v pěti zemích: Norsku, Nizozemsku, Německu, Francii a Velké Británii.
Monique Goyensová z Evropské spotřebitelské organizace (BEUC) upozorňuje na jeden zásadní fakt: nabíjení by mělo být stejně jednoduché a dostupné jako tankování na benzínce. Pro české motoristy je to však stále spíš výjimka než pravidlo.
- Na dálnici D1 je mezi Prahou a Brnem méně než deset rychlonabíjecích stanic.
- Rychlodobíjecí stanice tvoří jen asi jednu sedminu všech nabíječek v EU.
- Ve většině menších měst si bez domácí zásuvky prakticky neškrtnete.
Jak je na tom Česká republika v roce 2025?
V Česku je dnes 808 veřejných nabíjecích stanic, což tvoří něco málo přes 0,4 % veškeré infrastruktury v EU. Pro srovnání: jen v samotném Amsterdamu narazíte na víc než 1200 nabíječek. A proč je Česko na chvostu? Hlavní důvody jsou dva: nízký podíl firemních flotil na elektřinu (pouhá 4 % flotil; evropský průměr je kolem 16 %) a obecně zdrženlivý postoj firem i domácností k investici do elektromobilu. Dobíjení v Praze zajišťují zejména podniky jako PRE nebo společnosti E.ON a ČEZ, ale pokrytí v regionech chybí.
Praktické tipy: Jak nabíjet elektromobil v Česku efektivně?
- Plánujte předem: Služby jako PlugShare nebo český Nabíjení.cz vám ukážou aktuální dostupnost stanic v okolí.
- Ideální je domácí nabíječka: Pokud bydlíte v rodinném domě, wallbox je dnes relativně dostupná investice.
- Sdílené nabíjení: Některá bytová družstva v Praze či Brně sdílejí nabíječky formou předplacených služeb.
- Vždy ověřte typ konektoru: U nás jsou nejběžnější CCS2 a Type2, ale na menších stanicích narazíte i na starší standardy.
Co bude dál? Výzvy a šance pro rozvoj elektromobility
S příchodem přísnějších evropských limitů na emise spalovacích motorů se elektromobilitě těžko vyhnete. Pokud však infrastruktura nezrychlí svůj rozvoj, riskujeme, že se v Česku udrží nálepka „elektroskansen“. Co tomu může pomoci?
- Výraznější podpory pro bytové domy na budování sdílených nabíječek.
- Napojení firem na dotační programy EU zaměřené přímo na infrastrukturu.
- Lepší koordinace mezi státem, kraji a soukromým sektorem.
- A v neposlední řadě – zjednodušení systému nabíjení pro uživatele z hlediska platby a provozu, obdobně jako v bankovnictví.
Jedno je jisté: do roku 2030 chceme v Evropě na silnicích miliony tichých aut – ani nejmodernější elektromobil ale nebude mít smysl, pokud zůstane „na suchu“. Infrastruktura je často větší výzva než samotná technologie.
