Možná jste zaznamenali nadšení kolem vodíku jako pohonu budoucnosti. Elektromobily jsou skloňovány ve všech pádech, ale v posledních letech zaznívají silné hlasy, že právě vodík může být překvapivým hrdinou českých silnic. Jenže vědecké studie z Německa i domácí průmyslové analýzy dávají tomuto optimismu poměrně jasnou stopku. Zkusme se podívat na fakta a konkrétní čísla, která vám mohou pomoci si na vodík v dopravě udělat vlastní názor.
Kde má vodík smysl – a kde už tolik ne
Podle výzkumníků z Postupimského institutu pro výzkum změny klimatu (a souhlasí s nimi i například ČVUT nebo Ústav chemických procesů AV ČR) je vodík v dopravě zatím spíš naděje než reálný konkurent. Proč? Vyrábět a distribuovat vodík ve velkém je drahé, náročné na energii a současné technologie stále narážejí na limity v efektivitě. To znamená, že hlavní využití vodíku nadále zůstává v oblastech, kde jiné řešení jednoduše není – například v průmyslu (výroba chemikálií, oceli) a letectví, kde jen těžko nahradíte těžký kerosin baterií.
Elektromobily versus vodíkové vozy
Pro osobní auta převažuje ekonomika ve prospěch bateriových elektromobilů. Tuto zkušenost potvrzují i provozovatelé českých vozových parků či specialisté na alternativní pohony v autech jako je Hydrotec nebo Centrum výzkumu Řež. Vodíkový pohon je mnohem energeticky „hladovější“ – k výrobě stejného množství energie spotřebuje podle studie z roku 2024 až 3–5× více elektřiny než přímé nabíjení baterie. Pro rozpočty měst i firem, které plánují udržitelný vozový park, je to zásadní rozdíl.
Emise, cena a realita v Česku: Proč je to složité
Velký problém představuje samotná výroba vodíku. Dnes se většina tzv. „průmyslového vodíku“ v Evropě vyrábí z fosilních paliv (nejčastěji ze zemního plynu) a ne elektrolýzou z obnovitelných zdrojů. Pokud by se vodík začal masově využívat v osobní dopravě, paradoxně by v českých podmínkách dnes způsobil nárůst emisí skleníkových plynů, namísto jejich snížení. Odborníci upozorňují, že bez masového přechodu na „zelenou elektřinu“ vodík v autech nemá smysl.
Přidejte k tomu ekonomickou stránku: podle propočtů by snížení jedné tuny emisí CO2 pomocí vodíkových paliv v dopravě přišlo na 800–1200 eur, zatímco aktuální cena povolenky na burze EU ETS je méně než 100 eur. Tedy několikanásobně vyšší investice oproti jiným možnostem – a navíc s menším efektem.
Kdy (a jestli vůbec) se vodík prosadí?
Některé predikce říkají, že až kolem roku 2040 by mohl být vodík nákladově srovnatelný s jinými palivy, pokud výrazně zlevní výroba a rozšíří se obnovitelné zdroje elektřiny. Česká vláda i Hospodářská komora ČR sice podporují pilotní projekty vodíkových plnících stanic (např. v Praze nebo Brně), ale žádný masový přechod zatím na obzoru není. Elektřina, baterie a dobíjecí infrastruktura v Česku prostě postupují mnohem rychleji.
Co z toho plyne pro vás?
- Při výběru auta zvažte: Vodíkové vozy jsou na českém trhu stále raritou a infrastruktura je mizivá. Elektromobil vám dá větší svobodu a bude i šetrnější k peněžence i životnímu prostředí.
- Sledujte rozvoj technologií: Pokud se vodík prosadí, bude to nejdříve v průmyslu a dálkové dopravě – tedy tam, kde to baterie nezvládnou. Podíl vodíku v osobní dopravě přijde možná až za deset let (a možná nikdy).
- Zelený vodík dává smysl jen s čistou elektřinou: Stavějte svůj (firemní, osobní) dlouhodobý plán mobility na číslech, ne na slibech lobbistů a politiků.
Stručně řečeno – vodík je sice technologicky fascinující, ale pro české silnice roku 2025 je zatím jasnou volbou bateriový pohon. Pokud sledujete trendy automobilismu a ekologii, raději prozatím investujte do elektromobilu. A kdo ví, třeba za dvacet let budou v Praze běžně brázdit vodíkové taxíky, ale dnes představuje vodíková mobilita spíše vizi než realitu.
