Rok 2025, a máme tady jasné číslo: Česko stále přešlapuje na místě, zatímco elektrická revoluce v dopravě ve zbytku Evropy dávno nabírá druhou kosmickou rychlost. Statistiky vypovídají: zaspali jsme. Stát sice občas mluví o změně, ale reálná opatření jsou zatím spíš na papíře. A přitom jde o naši budoucnost – nejen tu automobilovou, ale i turistickou a ekonomickou.
Elektromobily frčí, ale u nás to drhne
Světová špička, americká Tesla, dál vládne elektromobilovému trhu a její Model 3 je i letos nejprodávanějším elektroautem v Evropě. Jejich akcie letí vzhůru a zájem roste napříč kontinenty. Ale v Česku? Počet elektroaut sice pomalu stoupá, ale reálný rozvoj brzdí hlavně něco jiného – infrastruktura.
Nechci být příliš přísný, protože pokrok tady opravdu je, ale těžko můžeme konkurovat sousednímu Německu nebo Rakousku. U nás to stále mají hráči jako Tesla, Volkswagen či domácí Škoda složitější nejen kvůli infrastruktuře, ale i kvůli absenci motivačních programů.
Nabíječky? Při cestování někdy opravdu nervózní zážitek
Podle aktuálních dat Centra dopravního výzkumu jsme na konci loňského roku měli 1 525 veřejných nabíjecích bodů. Přibyly nové, to je fakt, ale s rostoucím zájmem o elektromobily je rychlost výstavby nabíjecí sítě v ČR upřímně řečeno příliš pomalá.
Ke konci září 2024 bylo na českých silnicích 13 691 elektrických aut (z toho přes 9 tisíc těch s čistě elektrickým pohonem, zbytek plug-in hybridy). Pokud si to spočítáte, vyjde na jednu nabíječku až devět elektroaut. To by samo o sobě nemuselo být tragické, ale vezměte v úvahu průměrnou dobu nabíjení – čekací doby klidně přes hodinu nejsou ničím výjimečným, hlavně ve městech a podél hlavních dálnic. Kdo někdy hledal volnou nabíječku v páteční špičce v Praze, ví, o čem je řeč.
Chybí dlouhodobá strategie a státní podpora
Státy jako Německo, Rakousko nebo Nizozemsko dávají nejen do rozvoje sítě obrovské investice, ale už léta běží dotační programy pro domácnosti i firmy. V Česku je nabídka spíš symbolická, a kdo chce wallbox k rodinnému domku, ten si většinou všechno platí sám. O podpoře nákupu elektromobilu nemluvě.
I proto je u nás průměrné stáří aut více než 15 let – a to začíná být alarmující vzhledem k evropským emisním předpisům. Sankce za provoz starých, neekologických aut jsou na dohled; od roku 2027 zřejmě ještě přitvrdí. To může zasáhnout nejen běžné řidiče, ale i podnikatele v dopravě a přepravě.
Kdo drží páky? Hlavní slovo mají energetické firmy
Většina dobíjecích stanic u nás stojí na bedrech velkých hráčů jako jsou ČEZ, PRE, E.ON nebo Innogy. Najdete jejich stanice v Praze, Brně, u hlavních nákupních center i na některých benzínkách. Jenže venkovské oblasti nebo menší obce mají smůlu. Bez podpory státu se privátním firmám málokdy vyplatí stavět nabíječky tam, kde je menší provoz. Tady by mělo přijít řešení shora: motivační programy, garance nebo dotace i pro méně exponovaná místa.
Dopad na turismus a ekonomiku je nevyhnutelný
Elektromobilita dnes formuje i „autoturismus“. Turisté ze západní Evropy si vybírají destinace podle dostupnosti nabíječek, což už v praxi cítí třeba hoteliéři v Karlových Varech nebo na Šumavě. Firmy plánující přivést zahraniční pracovníky nebo investory začínají pátrat po elektromobilních benefitech a dostupnosti infrastruktury. Mnozí srovnávají Česko s Rakouskem, Německem nebo Polskem – a tam jsme zkrátka zatím v defenzivě.
Co můžeme (a měli bychom) změnit?
- Zrychlit výstavbu dobíjecí sítě: Prioritou jsou dálnice, nákupní centra, ale také venkov a okrajové regiony.
- Podpora domácností: Dotační programy na pořízení wallboxů či elektromobilů by měly být jednodušší a dostupné i pro mladé rodiny.
- Spolupráce s městy a kraji: Městské části a kraje by měly aktivněji vytvářet podmínky pro rozvoj e-mobility, například parkovací zvýhodnění pro elektroauta.
- Propagace a vzdělávání: Vést veřejnost k většímu povědomí o výhodách elektromobility, bourat stereotypy (kdo nikdy neslyšel vtipy o „zásuvce na Kačerově“, neví, jaký máme v tomhle ohledu deficit).
Osobně věřím, že pokud teď nezareagujeme, budou důsledky podobně zásadní, jako když jsme před lety propásli digitalizaci státní správy. Česko má šanci být technologicky sebevědomý hráč, ale musíme jít riziku naproti. Jinak za pár let nebude otázka, kolik máme nabíječek, ale proč turisté a firmy vybírají raději Polsko nebo Rakousko.
Pokud vás téma zajímá víc, sledujte aktivity například České asociace elektromobility, nebo omrkněte plány firem jako ČEZ nebo E.ON a nenechte svou domácnost nebo podnikání zůstat v benzínové minulosti.
