Evropské městské ulice se v posledních letech mění – čím dál častěji v nich vidíte tiché, čisté elektrobusy. Zájem o ně v mnoha zemích EU dynamicky roste. Přitom právě Česká republika, dlouho považovaná za autobusovou supervelmoc, v této oblasti ztrácí dech.
Elektrický kloubový autobus Solaris Urbino
Foto: Solaris
Emise v dopravě pod drobnohledem: Proč je elektrifikace tématem dne
Za vším stojí snaha snižovat emise skleníkových plynů i ve veřejné dopravě. Provozovatelé městské hromadné dopravy v evropských metropolích si proto začínají dávat jednoznačný cíl: obnovit vozový park na ekologičtější varianty. Vedle stále populárnějších autobusů na CNG jsou stále častější volbou právě vozidla na elektrický pohon.
Kde vzniká elektrobusová horečka? Seveřané táhnou Evropu dopředu
Opravdový boom elektrických autobusů je patrný hlavně v severských státech, jako je Dánsko, Švédsko a Norsko. Polský výrobce Solaris, jeden z lídrů této oblasti, nasbíral za poslední roky stovky objednávek – od těchto skandinávských měst až po Benelux.
Solaris, který už v roce 2011 představil svůj první elektrický autobus Urbino 8,9 LE electric, dnes registruje přes tisícovku vyrobených elektrobusů. Nové a nové kontrakty přibývají – v roce 2025 si například dánský Aarhus pořizuje dalších 29 elektrických Solarisů, a to jak v kratší, tak kloubové verzi. Místní cestující tak budou jezdit naprosto bez emisí, což je v této části Evropy už standardem.
Podle dostupných dat jsou právě skandinávské země v počtu elektrobusů na počet obyvatel evropskou špičkou. Zároveň potvrzují trend, že udržitelná doprava není jen teorie, ale skutečná praxe na denní bázi.
Česko vyrábí, ale nejezdí. Kde se stala chyba?
Zní to skoro jako paradox: Iveco ve Vysokém Mýtě nebo SOR Libchavy znají dopravci od Brna po Barcelonu. Výroba autobusů je v Česku na špičkové úrovni a na obyvatele jsme dokonce světová velmoc. Přesto je v tuzemsku k dnešnímu dni registrováno jen 106 elektrických autobusů.
Mezi lety 2017 a 2018 byl sice znát příliv zájmu – dopravci dokonce plánovali pořízení většího počtu elektrických vozidel. Jenže když přišlo na finální rozhodnutí, většina zůstala u léty prověřeného CNG. Důvod? Cena elektrobusů je stále vyšší, infrastrukturní podpora zatím nestačí. A oblíbenost CNG autobusů je v Česku dokonce vyšší než v sousedním Německu nebo Rakousku.
V roce 2024 jsme zaregistrovali jen šest nových elektrických autobusů, rok předtím ani jeden. Výrazný vliv měla i pandemie, kdy dopravci většinu plánovaných investic pozastavili nebo zcela zrušili.
Jaké kroky mohou Česko vrátit do hry?
- Podpora měst: Je zásadní, aby například Praha, Brno nebo Ostrava využily evropské dotace na obnovu vozového parku směřovaného na čistou mobilitu.
- Zrychlit rozvoj infrastruktury: Nabíjení elektrobusů musí být jednoduché a dostupné.
- Motivovat výrobce i dopravce: Spolupráce mezi státem, výrobci a provozovateli může přinést efektivnější technologická řešení i lepší ceny.
Závěr: Je nejvyšší čas změnit směr
Česká republika má všechny předpoklady, aby v oblasti ekologické městské dopravy hrála prim. Záleží ale, zda se z výroby světových autobusů stane i jejich domovská adresa ve vlastních ulicích. Budoucnost už v Evropě začala a její tichý, elektrický zvuk slyšet stále častěji – i mezi zastávkami v Praze nebo Liberci.
