Legendární rachot spalovacích motorů, který známe na českých silnicích přes 130 let, se podle plánů Evropské unie blíží ke svému finále. V autech je od dob Karla Benze samozřejmostí – dnes se ale chystá velká změna, která se dotkne každého z nás.
Co vlastně znamená „konec spalovacích motorů“?
Evropský parlament má v roce 2025 definitivně rozhodnout, zda od roku 2035 přestane být možné na území celé EU prodávat nová auta, která pohání klasický benzin nebo nafta. Výjimku mají tvořit pouze elektromobily a vozy na vodík. Důvod? Doprava je zodpovědná za čtvrtinu emisí CO2 v Evropě. Ochrana životního prostředí je teď v kurzu a vytlačení aut se spalovacími motory má být jedním ze zásadních kroků k uhlíkové neutralitě.
Zní to jasně, že? Jenže nic není tak černobílé. Významní hráči na evropském trhu – zejména Německo a Itálie – totiž bojují za jednu zásadní výjimku: syntetická paliva neboli e-paliva.
Syntetická paliva: Naděje, nebo slepá ulička?
Syntetická paliva se vyrábějí kombinací vodíku (z elektrolýzy vody) a oxidu uhličitého, který se může zachytit třeba přímo z ovzduší nebo z emisí elektráren. Výsledkem jsou tekuté pohonné hmoty, které můžete použít do stávajících motorů bez velkých úprav – což je velké lákadlo pro automobilky i uživatele.
V Česku už se několik firem (například Orlen Unipetrol) aktivně zajímá o výrobu syntetických paliv – zatím hlavně experimentálně, ale trend je jasný. Pokud by Unie udělila výjimku, český autoprůmysl by měl šanci využít stávající infrastrukturu a udržet si konkurenceschopnost vůči Asii.
Diplomatická bitva: Kdo a proč chce e-paliva?
Proti kompletnímu zákazu spalovacích motorů hlasitě vystupují zejména Německo (s Volkswagenem, Mercedesem či BMW za zády) a Itálie (věhlasné značky jako Fiat, Ferrari, Maserati). Tyto země chtějí, aby po roce 2035 směla nová auta jezdit alespoň na syntetická paliva – ať už v omezeném množství, nebo pokud splní přísné normy.
Pro Itálii i Německo by zákaz bez výjimky znamenal masivní ohrožení pracovních míst i ztrátu náskoku v oboru. Proto nabízejí několik kompromisních návrhů, které se aktuálně diskutují i v českém průmyslu:
- E-paliva pouze pro specifické účely (například v letecké dopravě, kde je plná elektrifikace zatím nereálná).
- Omezené používání syntetických paliv v nově vyráběných autech, pokud splní přísná emisní kritéria.
- Zavedení digitálních „zámků“, které nedovolí použití běžného benzínu ve vozech certifikovaných na e-paliva.
O finální podobě pravidel se ještě v roce 2025 rozhodne v Bruselu. Je jasné, že tlak na kompromis sílí i v české vládě, zejména kvůli pracovním místům v automobilkách typu Škoda Auto nebo Tatra Trucks.
Ekologové versus průmysl: Argumenty z obou stran
Jaké argumenty v debatě o syntetických palivech vlastně zaznívají?
Pro e-paliva:
- Existující infrastruktura: Aktuální čerpací stanice mohou dál fungovat.
- Evropská soběstačnost: Méně závislosti na dovozu baterií z Asie.
- Ochrana pracovních míst: Menší ohrožení českého i evropského autoprůmyslu.
Proti e-palivům:
- Vysoká cena: Cena syntetických paliv může snadno přesáhnout 50 Kč za litr – což pro mnohé české domácnosti znamená velkou zátěž.
- Emise i nadále: I nejčistší e-paliva v současnosti produkují zhruba stejné množství CO2 jako konvenční paliva.
- Energetická náročnost: Výroba e-paliv je velmi drahá a zatím málo efektivní.
- Obava z „prodlužování agónie“: Hrozí, že zákazníci budou e-paliva obcházet a dál používat klasické pohonné hmoty.
Co to znamená pro české řidiče?
Pokud přijde výjimka pro e-paliva, český autoprůmysl si alespoň částečně udrží svoji sílu. Ale běžný motorista se bude muset připravit na vyšší ceny na čerpacích stanicích a pravděpodobné komplikace s dostupností klasických vozů v bazarech.
Zároveň se očekává tlak na postupnou elektrifikaci. Již dnes lze na českém trhu koupit rostoucí počet elektroaut, některé značky (například Škoda či Hyundai) výrazně rozšiřují nabídku a vznikají nové možnosti sdílení elektrických vozů zejména ve větších městech, jako je Praha, Brno nebo Ostrava.
Není tedy pochyb, že do dvaceti let zažijeme revoluci na silnicích – a představa, že ještě v roce 2040 uslyšíte na dálnici D1 brumlání osmiválce, je možná už teď trochu naivní. Přesto půjde hlavně o to, jestli bude český průmysl tahat za silnější konec – nebo jen přihlížet, jak rozhodují jiní.
Bude to bitva tradic, pracovních míst a ekologie. Rozhodnutí padne v nejbližších měsících – a vyplatí se ho sledovat. Právě proto doporučuji tento článek uložit a sdílet: změny se dotknou každého řidiče v Česku.
