Při výzkumu jeskyně v jihovýchodní Evropě učinili vědci děsivý objev: pravděpodobně největší pavučinu na světě. Rozměry kolonie působí jako surrealistický zážitek. Kromě své velikosti překvapil odborníky další fakt, který je rovněž zarážející.
Ve jeskyni na hranici mezi Albánií a Řeckem byla odhalena obrovská kolonie pavouků, která pravděpodobně představuje největší známou strukturu pavouků na světě. Podle studie publikované v odborném časopise „Subterranean Biology“ zde žije více než 111 000 pavouků v široce rozvětveném síťovém systému hluboko uvnitř jeskyně zvané „Sulfur Cave“.
„Neobyčejná“ struktura se rozprostírá na ploše přibližně 106 čtverečních metrů podél stěn nízkého a úzkého jeskynního průchodu. Jedná se o složitou síť z tisíců jednotlivých kuželovitých pavučin, jak uvádí výzkumný tým.
„Přirozené prostředí pro nás stále skrývá nespočet překvapení,“ uvedl vedoucí studie István Urák, profesor biologie na Sapientia Maďarské univerzitě v Transylvánii v Rumunsku, v rozhovoru pro „Live Science“ a dodal: „Kdybych měl popsat emoce, které mě při pohledu na pavučinu přepadly, zmínil bych obdiv, respekt a vděčnost. Člověk to musí zažít, aby to opravdu pochopil.“
Skupinové soužití dvou druhů pavouků
Vědci identifikovali dva druhy pavouků, kteří v kolonii žijí společně: Tegenaria domestica, známá jako pavouk domácí, a Prinerigone vagans (pavouk baldachinnový). Oba druhy se často vyskytují v blízkosti lidských sídel, ale dosud nebyly pozorovány v takovémto kolektivním uspořádání. To, že vytvářejí kolonie s jiným druhem, je v arachnologii (věda o pavoucích) považováno za malou senzaci.
Populace více než 100 000 pavouků
Tým odhaduje, že v jeskyni se nachází přibližně 69 000 jedinců druhu Tegenaria domestica a přibližně 42 000 jedinců druhu Prinerigone vagans. Analýzy DNA potvrdily, že tyto dva druhy jsou dominujícími představiteli kolonie. Pavouci loví ve své síti komáry, které se živí mikrobiálními biofilmy, jež rostou na stěnách jeskyně.
Genetické analýzy ukazují, že pavouci v jeskyni se od svých příbuzných na jiných místech značně liší – jak v genetické výbavě, tak v složení svého mikrobiomu. Vědci hovoří o možném adaptačním procesu na podzemní prostředí. Tým doufá, že budou moci chránit tuto citlivou kolonii, a to i přesto, že se jeskyně nachází v pohraniční oblasti, jak uvedl řecký rozhlas (ERT).
Samotná jeskyně byla vytvořena erozí kyseliny sírové, způsobenou oxidací sirovodíku v podzemní vodě. Již v roce 2022 členové České speleologické společnosti poprvé zdokumentovali obrovskou strukturu pavučiny. V roce 2024 se vědci vrátili do jeskyně, aby odebrali vzorky a podrobněji analyzovali druhovou pestrost.
Urák zdůraznil, že jde o první prokazatelné chování kolektivního způsobu života u těchto dvou široce rozšířených druhů pavouků. „Kolonie představuje jedinečný případ, kdy dva druhy koexistují v rámci stejné síťové struktury v tak velkých počtech.“
