Štěnice, které se tiše staly svědky vraždy? Malajsijští vědci zkoumali, jak by štěnice mohly pomoci objasnit trestné činy. Zvláštní vlastnost těchto krvežíznivých hmyzů by mohla vyšetřovatelům usnadnit práci.
Pod jasným světlem laboratoře vystrkuje výzkumný asistent svůj předloktí a opatrně umístí na svou nahou pokožku nádobu pokrytou síťovinou. Dává tak malému hejnu štěnic možnost nasávat jeho krev – vše v rámci výzkumu. Malajsijští vědci vidí v těchto většinou lidmi považovaných za nezvané škůdce nový potenciál: mohou být využity v boji proti kriminalitě.
Tým vědců z Vědecké univerzity Malajsie (USM) v Penangu zjistil, že tropické štěnice uchovávají lidskou DNA až 45 dní poté, co se nasytily na nic netušícím člověku. To činí tyto drobné hmyzící, které se rády skrývají ve švech matrací, povlečení či u čel postelí, ideálním zdrojem důkazů o lidech, kteří se zdržovali na místech činů.
Vědci doufají, že policisté budou moci pomocí štěnic nalezených na místech činu rekonstruovat vzhled pachatelů. Díky lidské DNA uchované v těchto tvorech lze určit detaily, jako jsou pohlaví, barva očí a také barva pleti a vlasů podezřelých, říká entomolog Abdul Hafiz Ab Majid. „Na malajštině říkáme štěnicím ‚nepřítel pod přikrývkou‘,“ uvedl Hafiz. „Ale mohou být také špehy.“
V laboratoři na USM strávil Hafiz se svou postdoktorandkou Lim Li téměř pět let výzkumem tropických štěnic. Rozmnožují tyto tvory v malých nádobách pod laboratorním stolem při jejich příjemné teplotě 23 až 24 stupňů Celsia a ve špatně osvětlených podmínkách.
Štěnice jako uchovatelé DNA
Štěnice během jedné hostiny vysávají mezi 1,5 a 5,3 mikrolitru krve – „méně než kapka“, jak vysvětluje Hafiz. Na rozdíl od komárů nemohou štěnice létat, a jakmile se nají, „opuchnou a nemohou se příliš hýbat“, popisuje vědec. „To je činí jedinečnými. Můžeme říci, že jsou téměř dokonalé pro použití v kriminologii – neodlétají.“
Tyto hmyzící by mohly být zvlášť užitečné na místech činu, kde byly stopy po pachateli uklizeny, aby se zničily důkazy: většinou jsou dobře skryté a tak unikají úklidu místa činu.
Postdoktorandka Lim nechala štěnice během svých výzkumů opakovaně sát její krev, aby zjistila, jak dlouho se lidská DNA udrží v jejich trávicím traktu. Vědkyně obhajuje tyto tvory, které považuje za „nedoceněná stvoření“. „Měli bychom lépe vzdělávat lidi,“ žádá: „I když vás štěnice kousnou, nepřenášejí choroby“ – i když jejich kousnutí může zanechat silně svědící vyrážku, která může přetrvávat týdny.
Přesto zvířata nejsou zázračným řešením při vyšetřování zločinů. „Otevřou vyšetřovatelům časový rámec 45 dní, aby je mohli využít jako důkaz – a to pouze tehdy, jsou-li na místě činu k dispozici,“ připouští Hafiz.
