V posledních letech se v Česku čím dál víc diskutuje: zůstanou bateriové elektromobily hlavním hráčem na poli zelené dopravy, nebo je v budoucnu předběhne vodík? Ať už čekáte, že bude energie budoucnosti patřit vodíku nebo i nadále bateriím, jeden vítěz je jistý: my všichni – a naše planeta.
Tankování vodíku na čerpací stanici
Foto: Mercedes-Benz – Daimler
Staré představy o výbušném vodíku už neplatí
Vodík se z laboratorní zajímavosti pomalu mění v seriózního hráče na trhu osobní i veřejné dopravy. Přestože si mnozí ještě vybavují školní výklad o výbušnosti H2, dneska už máme technologie a bezpečnostní standardy jinde. Ostatně, podobné pověsti kdysi brzdily i jadernou energetiku a teď ji svět běžně využívá.
Právě zažité obavy jsou podle mého názoru jednou z hlavních překážek rychlejšího rozšíření vodíkových aut na českých silnicích. Druhou brzdou je aktuální dominance bateriových vozů, které jsou teď přímo před branou technologické revoluce: čeká se na levnější a výkonnější baterie.
Bateriový pokrok? U knih i v novinách, reálně pořád pomalu
O revolučních bateriích slýcháme snad každý rok. Slibují až dvojnásobný dojezd, nulový dopad na přírodu a cenu dostupnou i pro studenty. Jenže: opravdu masově rozšířené jsou stále ty „staré známé“. Příběh článků vynálezců, kteří šest let zlepšují LiFePO4 baterii v laboratoři, dobře ilustruje, jak těžké je dostat novinku do běžného provozu. Otázka, kterou si klademe, tedy zní: Dostaneme vůbec novou generaci baterií z prototypů do výroby dřív, než planetu poškodí těžba lithia a kobaltu?
Vodík jako čistější odpověď?
Vodíkový pohon má v tomhle jasnou výhodu: k jeho výrobě nepotřebujete kobalt ani lithium. V Česku dokonce běžně narazíte na debatu o tom, zda je morálně v pořádku jezdit v elektromobilu, když suroviny pro baterie těží v Africe často děti. S vodíkem tenhle pocit nemáte. Výroba vodíku se navíc každý rok posouvá – katalytické články fungují efektivněji, výroba je ekologičtější, spotřebuje méně energie a čistý vodík se dá vyrábět z obnovitelných zdrojů, například solární energií z jižní Moravy.
Dojezd a pohodlí pro řidiče jsou další trumfy vodíkových aut. Doplňování vodíku trvá podobně krátce jako tankování benzínu. Síť stanic sice zatím není všude, ale například v okolí Prahy či Brna už vodíkovou čerpačku najdete. Zároveň však vývoj nezastavíte: extrémně rychlé nabíječky elektromobilů slibují „plnou“ za tři minuty, což je na úrovni tanku dieselu.
Problém sítě: zvládneme tolik elektřiny?
Ale i tady je háček. České distribuční sítě nejsou stavěné na to, že většina obyvatelstva bude večer doma „tankovat ze zásuvky“. Experti z ČVUT i provozovatelé sítě už varují, že během špiček může být potřeba nabíjení omezovat, aby nedošlo k přetížení. Třeba přijde čas, kdy budete nabíjet elektromobil klidně dvě odpoledne – protože vedení prostě víc nezvládne.
Upřímně, každá technologie má svoje „ale“. Jediný skutečný vítěz celého závodu bude životní prostředí – a tím pádem i my všichni, kteří dýcháme vzduch v Praze, Brně, Ostravě nebo na Vysočině. Ať už bude více vozů pohánět baterie nebo vodík, cíl je jasný: čistší vzduch, méně závislosti na ropě a lepší svět pro naše děti.
Článek vychází z osobního názoru autora na základě dostupných informací a zkušeností s českými podmínkami. Obsah nebyl dále redakčně upraven.
