Strach, sexuální pud a chuť: Evoluce stále ovlivňuje naše chování. Tento vliv zůstane přítomen i přesto, že se naše životní styl mění. Populisté a sociální média se snaží využívat naše základní instinkty.
Lidské chování je i dnes silně ovlivněno evolučními instinkty. „Naše současné chování je prakticky založeno na instinktivních základech – i když mnohé z nich jsou do značné míry formovány učením, kulturou a rozumem,“ uvádí biopsycholog Peter Walschburger z Freie Universität Berlin. Instinkty nejsou tedy žádné pocitové intuice, ale geneticky zakódované mechanismy chování, které jsou aktivovány vnitřními nebo vnějšími podněty.
Příklady, které výzkumník uvádí, zahrnují sebezáchovu a také reprodukci. „Mezi ně patří například ochranné a pečující chování vůči dětem, ale také pouto mezi lidmi, agresivita při obraně vlastní skupiny, zvědavost, teritorialita či snaha o dominanci,“ vysvětluje.
Lars Penke, biopsycholog na Univerzitě v Göttingenu, považuje pojem „instinkt“ v tomto kontextu za zastaralý. Místo toho mluví o predispozicích chování, „které po celý život ovlivňují náš vztah k prostředí a také učení“. Jako další příklad uvádí naše chuťové preference pro sladká, tučná a mírně slaná jídla – tedy pro potraviny, které byly v naší evoluční historii vzácné a proto vyhledávané.
Toto fenomén v současnosti využívá potravinářský průmysl: „Naše supermarkety jsou plné příliš sladkých, tučných a slaných výrobků – a reklama na ně funguje,“ vysvětluje Penke. To může vést k zdravotním problémům, jako je obezita a diabetes typu 2, protože tyto chuťové preference se obvykle vytvářejí už v mladém věku.
Druhou chuť, například hořkou nebo kyselou stravu, je nutné si postupem času osvojit: „První černá káva pravděpodobně nikomu opravdu nechutnala,“ říká výzkumník jako příklad. „Ale mnozí se naučili tento chuť milovat.“
Také jiné preference lidí mají podle Penke podobné evoluční příčiny, například preference fyzické síly nebo plodnosti u potenciálních reprodukčních partnerů. Co se týče prostředí, existují teorie, dle kterých chceme mít jezera, potoky nebo řeky blízko sebe, protože v minulosti sloužily jako zdroj vody. Široké výhledy nám připadají cenné, protože v minulosti umožnily včasné rozpoznání nebezpečí nebo kořisti.
Trénink v zacházení s instinkty
Lidská kultura podle názoru Penke nevzniká v opozici k naší biologii, ale vychází z ní. Rozlišení mezi „vrozeným“ a „kulturně naučeným“ je vědecky zastaralé.
Toto potvrzuje také berlínský výzkumník Walschburger: Naše chování vzniká z interakce historicky vyvinutých predispozic a individuální socializace. „Kultura, výchova a zkušenosti formují naše reakce, ale zakládají se na biologických základech.“ Přátelství nebo morální chování jsou instinktivně dané, ale konkrétně je formuje naše kultura. „Naše kultura je jako květ na stromu života, jehož kořeny tvoří naše instinktivní dispozice.“
Walschburger nicméně zdůrazňuje, že ne všichni lidé jsou rovněž ovlivňováni svými instinkty – existují „velké individuální rozdíly“. Zacházení se vlastními instinkty se také dá trénovat, například prostřednictvím mindfulness, meditace nebo terapie. „Můžeme se naučit konstruktivně zacházet s hněvem, relativizovat strach nebo ovládat impulsy.“
Lidé jsou ovšem v porovnání se zvířaty lépe schopní nenechat se řídit instinkty, tvrdí Walschburger. Díky našim rozvinutým fantaziím, schopnosti plánovat budoucnost a empatii jsme „v zásadě schopni reflexivně se zabývat egoistickými instinktivními impulsy a řídit se rozumem“. Schopnost „vykonat mentální časový skok, tj. vědomě a akčně řídit své vztahy s minulostí a budoucností, je lidským unikátem“.
Walschburger zdůrazňuje: „Přesto zůstává naše chování biologicky zakořeněné. Naše instinktivní impulsy regulujeme a interpretujeme kulturně a individuálně, ale z nich se nelze zcela osvobodit.“
Ze zvláštních situací, jako je silný hlad nebo ohrožení života, tak vyvstávají instinktivní reakce, jako je útěk, agresivita nebo soudržnost skupiny. „Z evolučního hlediska je to smysluplné: V krizích se cení rychlé a robustní jednání.“
Je však naše dnešní životní styl, který stále méně souvisí s životem lovců a sběračů, méně instinktivně řízený než dříve? Také proto, že takové extrémní situace jsou v bohatých zemích, jako je Německo, méně časté? „Ne, to se zdá být pouze tak,“ zdůrazňuje biopsycholog. „Naše biologické vybavení zůstalo v podstatě zachováno. Co se radikálně změnilo, jsou vlivy našeho technického, společenského a mediálního prostředí.“
Využití těchto impulzů od technologických firem
Na moderní svět evoluce naše emocionální základní profily nepřipravila dobře. „V důsledku toho dochází k asymetrii mezi naším „přirozeným“ vnitřním světem a naším moderním, „civilizovaným“ vnějším světem,“ říká Walschburger. „To nás zatěžuje narůstajícími adaptačními obtížemi, které mohou vysvětlit mnohé naše psychosociální a politické problémy.“
Podle něj žijeme stále podle vnitřních impulsů, které charakterizovaly již dávné lovce a sběrače, přestože se nyní nacházíme v globalizovaném, technizovaném a zrychleném světě.
Přesně to využívají technologické firmy, například přes sociální média. „Platformy jako TikTok nebo Instagram aktivují centra odměn v mozku – skrze lajky, reakce nebo stálé podněty. Jde o sociální potvrzení, zvědavost, skupinovou příslušnost a srovnání statusu. Algoritmy tyto efekty zesilují. To vede k částečně návykovému způsobu užívání,“ vysvětluje berlínský biopsycholog.
Také populističtí politici využívají instinkty: „Populisté cíleně oslovují základní emoce a tendence chování: strach, hněv, příslušnost ke skupině.“ Používáním plakátových hesel, zobrazení nepřátel a emocionální vizuální řeči obcházejí racionalitu a oslovují naše instinkty. „Studie ukazují, že takové emocionální podněty působí rychleji a trvaleji než racionální argumenty. Zejména v krizových obdobích se vracejí k instinktivním vzorcům, jako je strach z cizích nebo potřeba ochrany, aby získali souhlas.“
Dle Penke jsou tyto mechanismy rovněž zneužívány některými médii, aplikacemi, nebo v marketingu, „ať už jde o clickbait, ragebait na sociálních médiích, či hororové filmy. A to jsou jen příklady.“
Proto je podle Walschburgera důležité, aby si každý člověk byl vědom svých biologických základů. Pouze ten, kdo ví, jak moc instinkty ovlivňují, může je reflektovat a regulovat. „Instinkty nejsou hanbou – jsou základem pro klidné soužití. Klíčové je, jak s nimi zacházíme.“
