Římské impérium se v určitých obdobích rozprostíralo přes tři kontinenty. Nové výzkumy nyní ukázaly, že římská silniční síť byla mnohem rozsáhlejší, než se dříve domnívalo. Výsledkem je ohromující mapa.
Všechny cesty vedou do Říma – a těchto cest bylo mnohem více, než se dosud předpokládalo. Studie publikovaná v odborném časopise „Scientific Data“ naznačuje, že silniční síť Římského impéria byla o přibližně 100.000 kilometrů delší, než se dříve myslelo. V druhém století n. l. spojovaly tyto cesty impérium, které se rozprostíralo přes tři kontinenty a zahrnovalo více než 55 milionů obyvatel.
Tým pod vedením Tom Brughmansa z dánské univerzity v Aarhusu uvádí, že jejich vysoce kvalitní mapa je nyní dostupná online a je podstatně přesnější než předchozí měření: „Prezentujeme nejpodrobnější a nejrozsáhlejší otevřenou digitální databázi silnic v celém Římském impériu.“ Mezinárodní tým zkoumal data z přibližně 40 zemí. „Výsledná mapa pokrývá celkem 299.171,31 kilometrů silnic na území o rozloze kolem čtyř milionů čtverečních kilometrů,“ uvádí autoři studie.
Silnice již tehdy hrály zásadní roli a tvořily základ římské moci: spojovaly provincie od Atlantiku až po Eufrat a umožňovaly rychlé přesuny armád i výměnu zboží a myšlenek. Některé z těchto silnic – včetně Via Appia v Římě či Via Egnatia přes Řecko a Balkán – jsou dodnes viditelné nebo tvoří část moderních dopravních tras.
Přesto byla silniční síť v Římském impériu dosud spíše fragmentárně zmapována. Nová mapa nyní ukazuje rekonstruovanou silniční síť pro Itálii, Severní Afriku, Blízký východ a Germánii. Hlavní silnice, známé jako viae publicae, tvoří přibližně 34 procent, tedy zhruba 100.000 kilometrů. Vedlejší silnice představují téměř dvě třetiny, zhruba 195.000 kilometrů.
Podle výzkumníků je hlavním důvodem nově zjištění kilometrového úseku přizpůsobení tras geografickým podmínkám. Aby například překonali horu, silnice nyní sledují spíše klikatou cestu přes průsmyk než přímou čáru.
Jak určovat trasování římských silnic
Jak se však zjistí, kudy silnice vedly před přibližně 2000 lety? Aby na tuto otázku odpověděli, tým nejprve prozkoumal související literaturu a identifikoval silnice na základě historických a archeologických zdrojů, seznamů míst a dalších orientačních bodů, jako jsou řeky a osídlení.
Následně se zaměřili na moderní vzdušné a satelitní snímky, aby lépe rekonstruovali možné trasy silnic a zároveň zohlednili okolní terén. V posledním kroku byly údaje digitalizovány.
„V mnoha regionech, jako je Severní Itálie nebo Tunisko, přetrvávají římské pozemkové rozdělení, včetně stavby silnic, často v moderní silniční síti,“ uvádí skupina. Zejména menší silnice zde poskytují důležité indicie pro identifikaci starých římských tras. Moderní dálnice a rychlostní silnice se však obvykle shodují s historickými cestami pouze zřídka.
Rekonstrukce však byla složitá: U většiny tras, asi 90 procent, není přesný průběh znám a u přibližně sedmi procent se jedná pouze o hypotézy.
Informace vyplývající ze silniční sítě
Odborníci si jsou jisti pouze v přibližně třech procentech. Důležitý fakt, který skupina také uvádí v nyní zveřejněné mapě: „Víme, že všechny silnice obsažené na naší mapě byly v nějakém okamžiku během římského období využívány, avšak jejich přesná poloha není zaručena,“ tvrdí.
„Velkou výzvou je nedostatek chronologických důkazů o vzniku a změnách silnic. Víme, že dopravní sítě rostou organicky, nové silnice se staví na starých, mění se jejich funkce a některé zcela přestávají být používány.“
Důkazy o stavbě, užívání a změnách silnic tedy byly k dispozici pouze v několika případech. „Evidencí podložená rekonstrukce změn silniční sítě během celé doby římské na úrovni impéria není v současnosti možná,“ uvádí skupina.
Odborníci v této oblasti vidí potenciál pro další výzkum, neboť z tras silniční sítě lze vyčíst mnoho dalších informací. Například o šíření nemocí podél obchodních tras či ekonomických sítí. Také moderní plánování dopravy může mít prospěch: Srovnání mezi antickými průsmyky a současnými trasami často ukazují překvapující shody v optimálních terénních silnicích skrze hory nebo údolí řek.
