Dlouho byla manželství považována za nejvýznamnější faktor ovlivňující spokojenost se životem ve stáří. Avšak nové studie naznačují, že páry ve druhé polovině života by měly zvážit jiné možnosti – pokud tak dosud neučinily.
Psycholožka Iris Wahring z Univerzity ve Vídni spolu se svým mezinárodním týmem zjistila, že spokojenost s životem u lidí starších 50 let roste, když se rozhodnou žít ve společné domácnosti. Zda se přitom vezmou, na tom nezáleží.
Tým zkoumal informace od 2840 lidí ve věku od 50 do 95 let v USA. Účastníci byli mezi lety 2006 a 2021 opakovaně dotazováni na své životní podmínky. Zaměření bylo na heterosexuální jedince.
Studie měla za cíl zjistit, jak se mění hodnoty spokojenosti a jaké jsou příznaky deprese. Byla prokázána statistická souvislost mezi spolužitím starších párů. „Naše výsledky ukazují, že výhoda pro pohodu nastává již díky sdílenému životnímu prostoru v partnerství,“ cituje Wahring ve zprávě Univerzity ve Vídni.
Ti, kdo již bydlí společně, nemusí navštěvovat oddací úřad, aby se cítili šťastnější. Pro páry, které už žijí spolu, není pozdější manželství průměrně spojeno s dalším zvýšením pohody. „Manželství samo o sobě nepřináší párům, které už sdílejí stůl a postel, žádný významný přínos k životnímu štěstí,“ dodává výzkumnice.
Starší studie ukázaly, že existuje výrazný „manželský bonus“, což se však v aktuálních výzkumech, jako je tento, již neprojevuje. V souvislosti s novými výzkumnými zjištěními bylo řečeno, že bezmanželské vztahy se staly běžnějšími a společensky akceptovanými, což je zmíněno v novém výzkumném zprávě publikované v „International Journal of Behavioral Development“.
A co se stane, když vztah ve stáří skončí? Výsledky ukazují překvapivý obraz: Na rozdíl od běžných očekávání nevedou rozpad vztahů v této věkové skupině k měřitelnému poklesu pohody. „To naznačuje, že starší dospělí mají pozoruhodnou emocionální odolnost nebo využívají jiné sociální zdroje k překonání takových přechodů,“ říká Wahring.
Další klíčový výsledek se týká role pohlaví: Na rozdíl od předpokladů výzkumníků, že muži více profitují ze stabilního vztahu než ženy, nebyly nalezeny žádné rozdíly. I když muži hlásí nižší podporu od rodiny a přátel, pozitivní efekt nového soužití byl pro obě pohlaví a ve všech zkoumaných věkových skupinách podobný.
Důležité pro interpretaci výsledků: „Jedná se o statistické průměry,“ zdůrazňuje Wahring. „I když skupina těch, kteří se rozhodli žít společně, obecně profituje, individuální zkušenosti se mohou samozřejmě lišit – každý vztah a každá životní cesta zůstává jedinečná.“
Události v rámci vztahů silně závisí také na společenském kontextu: „Naše výsledky odrážejí situaci v Severní Americe. Protože se normy vztahů v USA a Rakousku vyvíjely podobně, jsou výsledky snadno přenosné.“
