Dlouho byla manželství považována za nejdůležitější faktor spokojenosti se životem ve stáří. Nyní však studie ukazuje, že páry ve druhé životní etapě by měly zvážit něco jiného – pokud to ještě neudělaly.
Láska udržuje mladistvost a přináší štěstí? Psycholožka Iris Wahring z Vídeňské univerzity spolu se svým mezinárodním týmem ukázala, že spokojenost se životem u lidí starších 50 let roste, pokud se rozhodnou žít v partnerství. Zda se vezmou nebo ne, však není rozhodující.
Tým analyzoval data od 2840 lidí ve věku od 50 do 95 let ve Spojených státech. Tito lidé byli od roku 2006 do 2021 opakovaně dotazováni na jejich životní situaci. Zaměření bylo především na heterosexuální jedince.
Tým se snažil zjistit, jak se hodnoty spokojenosti a příznaky deprese měnily. Zjistili statistickou souvislost mezi společným bydlením starších párů. „Naše výsledky ukazují, že bonus pro pohodu je dosažen již tím, že si partneři dělí společný život,“ citována je Wahring v tiskové zprávě Vídeňské univerzity.
Pokud už spolu žijí, není nutné jít na úřad, aby se stali šťastnějšími. Je totiž známo, že pro páry, které již spolu žijí, další svatba obvykle nepřináší podstatný nárůst pohody. „Manželství samo o sobě nenabízí párem, kteří již sdílejí stůl a postel, žádný měřitelný přídavek na životním štěstí,“ uvádí vědkyně.
Předchozí studie ještě našly výrazný „manželský bonus“, který se však v aktuálních studiích jako ve zdejší nebyl prokázán. Důvodem je, že bezmanželské vztahy se staly běžnějšími a společensky akceptovanějšími, uvedla nová výzkumná zpráva publikovaná v „International Journal of Behavioral Development“.
A co když se vztah ve stáří rozpadne? Výsledky ukazují nečekaný obraz: Na rozdíl od běžných očekávání rozpad vztahu v této věkové skupině nezpůsobuje měřitelný pokles pohody. „To naznačuje, že starší dospělí mají pozoruhodnou emocionální odolnost nebo využívají jiné sociální zdroje k tomu, aby zmírnili takové přechody,“ říká Wahring.
Dalším důležitým výsledkem je role pohlaví: Na rozdíl od předpokladu badatelů, že muži více profitují ze stabilního vztahu než ženy, nebyly zjištěny žádné rozdíly. Ačkoli muži hlásili nižší podporu od rodiny a přátel, pozitivní účinek nového soužití byl pro obě pohlaví a ve všech zkoumaných věkových skupinách podobný.
Důležité pro interpretaci výsledků: „Jedná se o statistické průměry,“ zdůrazňuje Wahring. „I když skupina lidí, kteří se stěhují, celkově profitují, individuální zkušenosti se samozřejmě mohou lišit – každý vztah a každá životní cesta zůstává jedinečná.“
Události ve vztazích jsou také velmi závislé na společenském kontextu: „Naše výsledky odrážejí situaci v Severní Americe. Vzhledem k tomu, že se normy vztahů v USA a Rakousku vyvíjejí podobně, jsou výsledky dobře přenositelné.“
