Vlci se vracejí do Evropy a učí se přizpůsobovat lidským prostředím. Aby byla koexistence úspěšná, je nezbytné hlubší pochopení jejich chování.
Vlci jsou ve společnosti lidí velmi plaší a opatrní, jak dokazují četné studie. Studie z Rakouska a Itálie nyní ukazuje, že se zvířata mohou docela dobře přizpůsobit blízkosti lidí.
„Výsledky ukazují, že vlci dokážou flexibilně přizpůsobit své behaviorální reakce jak rizikům, tak příležitostem v krajinách dominovaných lidmi,“ uvedla vedoucí studie Sarah Marshall-Pescini z Veterinární univerzity ve Vídni. „To je klíčový faktor pro úspěch vlků ve zurbanizovaných oblastech.“
Obecně je postoj člověka k vlkovi (Canis lupus) ambivalentní, jak uvádí skupina ve „Proceedings“ americké Národní akademie věd „PNAS“: Na jedné straně jej vnímá jako symbol síly, inteligence a loveckého umění, na straně druhé jako zlé a symbol ohrožení. Naopak člověk představuje pro vlka sice nebezpečí, ale zároveň mu poskytuje přístup k potravě – například prostřednictvím svých hospodářských zvířat, jako jsou ovce nebo kozy.
Eště na podzim minulého roku informoval výzkumný tým v odborném časopise „Current Biology“, že vlci si uchovávají svou bázeň před lidmi i v oblastech, kde jsou chráněni. Predátoři se vyhýbají lidské blízkosti i v oblastech, kde čelí minimálním přímým hrozbám. V rozsáhlé oblasti na severním Polsku tým pomocí skrytých systému kamer a reproduktorů zachytil, jak vlci reagují na různé zvuky, včetně štěkání psů a lidských hlasů.
Výsledky předchozí studie ukázaly, že vlci utekli při zvuku lidských hlasů více než dvojnásobně častěji a opustili místo přibližně dvojnásobně rychleji než při neškodných přírodních zvucích. Podobně reagovali i kořistní zvířata vlků, jako divočáci a srnci. „Vlci nejsou výjimkou, pokud jde o strach z lidí – a mají k tomu dobrý důvod,“ uvedla tehdejší spoluautorka Liana Zanette z Western University v kanadském Londýně.
Ve nyní nově zveřejněné studii zkoumal výzkumný tým z Rakouska a Itálie, do jaké míry se vlci mohou navzdory své přirozené bázni přizpůsobit lidem. Aby pochopili, jak se vlci chovají v prostředích ovlivněných lidmi, analyzovali tým na základě 185 divokých vlků v různých oblastech střední Itálie, včetně okolí Florencie. Vědci dokumentovali reakci zvířat na neznámé předměty spojené s lidmi – například hračky – ale i na lidské hlasy.
Analýza videí ukazuje, že vlci zprvu reagovali na předměty plaše. Postupně však tuto plašnost ztráceli. I když zvířata slyšela lidské hlasy, chovala se ze začátku velmi plaše. I v tomto případě však s časem nastával efekt habituace. V obou případech se zvířata chovala méně bázlivě, pokud nebyli sama na cestě, ale spolu se svými druhy.
Vzhledem k jejich schopnosti řešit problémy a schopnosti učení lze usuzovat, že zejména sociální charakter těchto zvířat posiluje jejich schopnost prospívat i v prostředích utvářených lidmi. Tato extrémní přizpůsobivost komplikuje plánování účinných odstrašujících opatření, dodávají autoři. Nejspíš je to také důsledkem široké nabídky potravin, která na ně silně působí.
„Naše výsledky celkově ukazují velký potenciál vlků, jak se orientovat v lidských prostředích – díky rozmanitému, flexibilnímu a komplexnímu behaviorálnímu repertoáru,“ shrnuje výzkumná skupina. „Otázkou zůstává, zda jsou lidské společnosti schopny čelit výzvě koexistence s podobně efektivními a komplexními řešeními.“
